Pochází z počátku 17. století a je nejstarším českým mariánským poutním místem. Byl postaven Jakubem de Vaccanti podle návrhu Giovanniho Marii Filippiho na místě starší gotické stavby. Hlavní průčelí bylo v 18. století upraveno podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera, za jehož účasti byly postaveny i ambity. V kostele je uloženo Palladium země české, mariánský reliéf nesmírné historické hodnoty spojený se Svatováclavskou tradicí. Velmi cenné je i barokní zařízení kostela převážně z 2. poloviny 17. století. Od počátku nového tisíciletí sílily snahy důstojně upravit areály obou významných staroboleslavských kostelů – Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava, aby reprezentovaly nejvýznamnější poutní místo v Čechách. Tento úkol byl svěřen vzhledem k velkým zkušenostem s obnovami historických staveb našemu ateliéru. Projekty vznikaly v letech 2014–2016.

Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi, arkády

Arkády – původní stav, Bazilika Nanebevzetí ve Staré Boleslavi

Klášterní areál v Českém Krumlově byl postaven na Latráně, východně od zámku, s kterým byl spojen krytou chodbou. V jeho severozápadní části leží bývalý klášter klarisek, který odděluje od bývalého konventu minoritů kostel Božího těla a Panny Marie Bolestné. Jihovýchodně od budov minoritů leží dům bekyní s vlastním ambitem. Jižní část areálu zaujímají bývalé klášterní zahrady. Kláštery byly založeny členy rodu Rožmberků přibližně v polovině 14. století. Všechny budovy prošly řadou pozdějších stavebních úprav, ale přesto se komplex klášterů dochoval v pozoruhodně celistvém stavu.
V současné době patří klášter klarisek městu Český Krumlov a zbývající objekty rytířskému řádu Křížovníků s červenou hvězdou, který je městu dlouhodobě pronajal.
Dům bekyní byl začátkem 21. století rekonstruován pro potřeby Střední uměleckoprůmyslové školy sv. Anežky České (SUPŠ). Přibližně ve stejné době byla nepříliš úspěšně rekonstruována i část konventu minoritů, zůstala však bez vhodného využití.
V roce 2010 vypsalo město Český Krumlov samostatná výběrová řízení na zpracování projektové dokumentace opravy a rekonstrukce obou klášterů. K přípravě nabídky bylo málo času, a proto jsme přijali návrh na spolupráci od firmy IKP Praha, jejíž zástupce Jaroslav Zika vzal většinu práce s přípravou náročné nabídky na sebe a i v průběhu prací nám byl spolehlivým partnerem. V obou soutěžích se na prvním místě umístila projektová skupina Masák a Partner, ale ta nám nakonec s ohledem na své kapacitní možnosti přenechala projektovou přípravu rekonstrukce kláštera minoritů s částí domu bekyní.
Cílem rekonstrukce areálu bylo zachránit poškozené historické konstrukce a obnovit funkci klášterů jako střediska kultury a vzdělání tak, aby je mohli využívat i četní návštěvníci města. Historicky „méně cenná“ část kláštera byla nabídnuta k využití SUPŠ. Zbývající mimořádně hodnotné prostory kostela, kaple sv. Wolfganga, ambitu a kaple Panny Marie Einsiedelské měly být k dispozici návštěvníkům. Součástí záměru byla i obnova barokních klášterních zahrad s altánem a architektonická úprava klášterního nádvoří, tzv. Tramínu.
Zpracování projektu předcházely podrobné průzkumy. Vlastní příprava projektu byla velmi náročná. Požadavky budoucích uživatelů bylo nutno sladit s možnostmi historických objektů. V roce 2011 po řadě konzultací s pracovníky památkové péče a zástupci města byl projekt dokončen. Stavba byla zahájena v roce 2014. Finan­cování bylo zajištěno z programu IOP a z rozpočtu města. Pro snížení vlhkosti jsme navrhli systém vnitřních a vnějších odvětrávacích ka­nálků a výsledek se projevil již v průběhu realizace. Vlhkostí byl silně zasažen především unikátní prostor ambitu s přilehlou kaplí sv. Wolfganga a chodbou spojující konvent s kostelem. Ve všech těchto prostorách bylo nutno před rozebráním detailně zdokumentovat zachované historické dlažby, potom je znovu položit a dle potřeby doplnit. Při komplexní rekonstrukci technických rozvodů byly hledány trasy, které by nepoškodily historické konstrukce a omítky. Nutné dílčí dispoziční úpravy nesměly narušit základní rozvrh kláštera. V historických krovech byla navržena bezpečná trasa pro návštěvnické prohlídky, které budou určeny zřejmě především pro „odbornou“ veřejnost. Obnova historických výplní byla prováděna restaurátory. Impozantní byly především zachované soubory historického kování. Koncem roku 2014 byly uvolněny finanční prostředky, které by umožnily komplexní opravu kostela a proto jsme urychleně zpracovali dokumentaci na ­obnovu výmalby a mobiliáře. Po snesení hlinky, kterou byla provedena poslední výmalba, a nesoudržných mladších vrstev se na mnoha místech objevila velmi působivá historická výmalba, díky které bylo možno zjistit nové informace o stavebním vývoji kostela. Až do té doby se předpokládalo, že před barokní přestavbou byla loď kostela plochostropá. Historická výmalba, která kopírovala kápě starší klenby, jednoznačně prokázala, že tomu tak nebylo. Dlouhodobým problémem kostela je vysoká vlhkost, kterou podporuje lité teraco z konce 19. století. Přes opakovanou snahu se nám nepodařilo přesvědčit pracovníky památkové péče, že jeho odstranění a obnova historické kamenné dlažby, která je pod ním zachována, významným způsobem ­přispěje v interiéru k snížení vlhkosti.
Obdobný problém jsme měli i v ambitu zaklenutém síťovou žebrovou klenbou, kde byly v unikátní dvoulodní severní části pozdně gotické kamenné kružby nahrazeny v 19. století řemeslně nekvalitními dřevěnými výplněmi. Ani zde se nám nepodařilo přesvědčit pracovníky památkové péče, že repliky kamenných kružeb by v prostoru ambitu působily daleko přirozeněji a vhodněji, než jimi preferované dřevěné výplně. Celý komplex byl postupně dokončen v průběhu roku 2015.

Ambit kláštera minoritů, Český Krumlov

Ambit kláštera minoritů, nástěnné malby v křížové chodbě

Cisterciácký klášter na Velehradě založil z podnětu olomouckého biskupa Roberta přemyslovský kníže a moravský markrabě Vladislav Jindřich. Rozsáhlý komplex kláštera, vybudovaný v pozdně románském slohu ovlivněném ranou gotikou, byl dokončen ve 40. letech 13. století, a o jeho výstavnosti svědčí množství zachovaných fragmentů. V lednu 1421 klášter vypálili husité a k obnově došlo až na konci 16. století. V letech 1684–1775 prošel celý areál rozsáhlou přestavbou, která mu vtiskla dnešní podobu. V rámci josefínských reforem byl klášter zrušen a kostel je od té doby farní. V roce 1890 získali klášterní budovy jezuité, kteří zde zřídili své vyučovací ústavy. V roce 1950 museli Velehrad opustit a vrátili se až v roce 1990. Téhož roku navštívil Velehrad papež Jan Pavel II. Tuto událost připomíná velký kříž s jeho znakem, jenž byl vztyčen na nádvoří před bazilikou.
Na doporučení Ing. Věry Homoláčové, která znala naše projekty obnovy historických objektů, jsme v roce 2001 zpracovali návrh opravy dlažby jezuitského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Brně. Krátce poté jsme byli vyzváni zástupci jezuitského řádu k vypracování nabídky na zpracování projektu opravy baziliky Nanebevzetí ­Panny Marie a sv. Prokopa a Cyrila na Velehradě. Již delší dobu bylo jasné, že Velehrad jako jedno z nejvýznamnějších poutních míst ve střední ­Evropě potřebuje zásadní úpravy, a proto se představitelé jezuitského řádu rozhodli pro jeho celkovou obnovu. Financování bylo zajištěno jako vícezdrojové, převážně z dotačních titulů. Projekt dostal název „Velehrad – centrum kulturního dialogu západní a východní Evropy“.
Práce na opravě baziliky byly zahájeny v roce 2004 dílčí opravou věží. V roce 2006 byla dokončena rekonstrukce barokní kapitulní síně se zázemím pro sakristii. Současně byly realizovány první úpravy pro zpřístupnění podzemí, kde se zachovaly působivé fragmenty původního románského kostela cisterciáků. Zde bylo nutné především obnovit funkci větracích dutin, porušenou neodbornými úpravami ­z minulých let. Zároveň se připravovala celková architektonická koncepce areálu, kde chyběla především důstojná úprava shromažďovacího prostoru a zázemí pro poutníky. Naší snahou bylo symbolicky obnovit uzavřenost klášterního areálu a zviditelnit zachované pozůstatky velkolepého řešení původního cisterciáckého kláštera. Koncepce procházela mnoha změnami, do výsledku se promítly připomínky jezuitského řádu, zastupovaného P. Petrem Přádkou, olomouckého arcibiskupství a ústředního pracoviště NPÚ (Ing. arch. Zdeňek Chudárek).
V roce 2011 byla zkolaudována novostavba provozně-hygienického zázemí. V roce 2012 byly investorovi předány architektonicky upravené plochy na severní straně areálu, Stojanovo nádvoří a park na jižní straně areálu. Současně byl dokončen i nový nástup do podzemí baziliky. Jako mimořádně důležitou jsme vnímali novostavbu poutních kaplí, kolaudovanou v roce 2013. V tomto případě bylo naší prioritou nenarušit stavbou monumentalitu baziliky. Kaple jsou vestavěny do zdi z režného zdiva, která uzavírá komplex ze severní strany místo barokní zdi odstraněné z bezpečnostních důvodů při návštěvě papeže Jana Pavla II. Ve stejné době skončila i náročná obnova baziliky a gotického kostelíku Zjevení Páně, tzv. Cyrilka, jehož interiér byl upraven pro liturgické potřeby východní církve. Areál byl propojen s poutní cestou do Starého Města. U vstupu byly rekonstruovány fragmenty zaniklého domu opata s kaplí a část hradební zdi s kruhovou baštou. Pro dokončení architektonického záměru na obnovu uzavřeného charakteru klášterního areálu a pro dovršení celkové koncepce byl navržen vstupní objekt se shromažďovací plochou navazující na centrum obce Velehrad, který byl dokončen v roce 2015. V roce 2016 byla před vstupem do areálu zprovozněna fontána „Pramen víry“ .

Velehrad, axonometrie areálu

Prostranství před bazilikou Nanebevzetí Panny Marie, Velehrad

Průhled Kaplemi, Velehrad

Novostavba Kaplí, Velehrad

Synagoga v Děčíně-Podmoklech byla postavena v letech 1906–1907 v tzv. maursko­-secesním slohu. Během Křišťálové noci jako zázrakem unikla vypálení, vnitřní vybavení však v průběhu druhé světové války zmizelo. Po roce 1945 byla využívána jako archiv. Začátkem 90. let 20. století byla vrácena zpět do majetku Židovské obce v Děčíně, avšak vinou nedostatečné údržby v předchozím období byla v značně zanedbaném stavu.
Vzhledem k našim zkušenostem s obnovou pražských synagog se na nás předseda děčínské židovské obce Ladislav Poskočil obrátil s žádostí o vypracování projektu celkové obnovy objektu. Obnova synagogy byla zahájena koncem 90. let 20. století opravou kopulí nad průčelím, které byly v havarijním stavu, pokračovala obnovou fasád a terasy před hlavním vstupem. V roce 2003 byly zahájeny restaurátorské práce v interiéru na obnově původní dekorativní výmalby modlitebního sálu, které skončily v roce 2006. V roce 2005 byl podle našeho návrhu zhotoven nový aron ha-kodeš, v němž byla umístěna darovaná tóra. V následujícím roce byla zhotovena kopie zábradlí ženské galerie a restaurovány původní terasové podlahy. Postupně se na střechu vrátila i břidlicová krytina. Poslední sanační práce směřovaly ke snížení vlhkosti jednacího sálu v 1. podzemním podlaží, tato etapa byla dokončena v druhé polovině roku 2012. Práce na obnově synagogy ještě nebyly zcela dokončeny, ale budova přesto již několik let slouží k liturgickým obřadům a panuje zde čilý společenský a kulturní ruch. Hlavní zásluhu na tom má pan Poskočil, díky jehož vytrvalosti se podařilo postupně objekt opravit a oživit.

Synagoga, Děčín

Na přelomu 19. a 20. století proběhla demolice starobylé pražské židovské čtvrti Josefova. Z původního ghetta zůstala částečně zachována uliční síť, zmenšený hřbitov, šest synagog a radnice. Staronová synagoga je dnes nejstarší užívanou synagogou v Evropě. Byla vystavěna v 2. polovině 13. století jako jedna z prvních gotických staveb v Praze a po sedm století byla duchovním centrem pražského židovského města. V roce 1883 ji renovoval architekt Josef Mocker. V roce 1993 se zástupci nově ustanovené Židovské obce v Praze rozhodli řešit dlouhodobě zanedbanou údržbu objektu a vyzvali nás k vypracování projektu celkové obnovy. Technické řešení bylo detailně projednáváno s investorem a s pracovníky památkové péče. Zásadní otázkou byla úprava vnitřní vlhkosti a teploty, reagující na enormní množství návštěvníků z celého světa. Oživení systému klimatizace a následný provoz přinesly řadu nových poznatků, které se dodnes vyhodnocují a zpracovávají. Vlastní oprava se uskutečnila v několika etapách. Nejvýznamnější změnou bylo odkrytí původní opukové dlažby, která se dochovala hluboko pod úrovní stávajících podlah. Obnova původní výšky interi­­éru zlepšila vnímání prostoru synagogy. Znovuotevření druhého vstupu na východní straně přispělo k zjednodušení provozu. Vysoká synagoga byla stavebně dokončena v roce 1568. Až do druhé světové války se v této renesanční stavbě konaly bohoslužby, od roku 1950 sloužila jako expozice pro sbírky Židovského muzea. Původní vybavení bylo zničeno. Ve spolupráci s Arnem Paříkem byl v plném rozsahu obnoven interiér i provoz synagogy; dnes slouží zároveň pro výuku. Podkroví bylo pomocí posuvné části střechy upraveno na suku, obřadní místnost židovského svátku sukot.
Židovská radnice byla postavena pravděpodobně v 60. letech 16. století. V roce 1908 byla rozšířena a navýšena o patro podle projektu pražského stavitele Matěje Blechy. Na základě požadavku Židovské obce v Praze jsme vypracovali celkovou koncepci obnovy objektu, ze které je již dokončen interiér soudního sálu, přemístění kuchyně do vyhovujících prostor a instalace nového centrálního zdroje tepla do podkroví. Na základě průzkumů byla obnovena historická barevnost vnějšího pláště.

Předsíň Staronové synagogy, Praha 1

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích byl postaven podle plánů barokního architekta Kiliána I. Dientzenhofera (1689–1751). Stavba byla zahájena v roce 1750 a dokončena v roce 1775, věže v průčelí však zůstaly provizorně ukončeny jehlan­covými střechami. O jejich dostavbu usilovala v minulosti řada spolků (největší ­vliv měl spolek Sbírka, založený známým mecenášem a místním rodákem Josefem ­Hlávkou), ale až do 90. let 20. století dokončeny nebyly. V roce 1992 nás zástupci města Přeštice požádali, abychom v rámci opravy vnějšího pláště kostela navrhli i dostavbu obou věží.
Na základě podrobné analýzy sakrálních staveb K. I. Dientzenhofera a jeho vrstevníků z doby vrcholného baroka, kterou zpracoval Pavel Vlček, vznikl výsledný návrh tvaru a zastřešení věží; jejich výškové proporce však nemohly být vzhledem ke ­stanovisku pracovníků památkové péče plně dodrženy. Generální oprava fasád, střech, dostavba věží a úprava bezprostředního okolí kostela byla dokončena v roce 1997. Slavnostní osvětlení navrhl Ladislav Monzer. Na oslavu úplného dokončení ­kostela se 17. 9. 1997, v den 222. výročí vysvěcení, konala slavnostní mše.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích, hlavní průčelí – realizovaná a nerealizovaná varianta dostavby věží