Městské divadlo v Mladé Boleslavi bylo postaveno v letech 1906–1909 podle projektu vídeňského ateliéru Fellner & Helmer. Řešení vnějšího pláště navrhli arch. Jan Křiženecký a arch. Emil Králík, sochařská výzdoba pochází od Jana Štursy. Samostatně stojící budova se secesním exteriérem a neobarokním interiérem je zajímavým dokladem vývoje divadelní architektury ve střední Evropě. Divadlo bylo rozsáhle rekonstruováno v 80. letech 20. století podle projektu Krajského projektového ústavu. V následujícím období se prokázalo, že projekt měl řadu nedostatků a že některé technologické soubory jsou částečně nebo plně nefunkční. V roce 2000 jsme připravili první dílčí projekty na úpravu a zprovoznění strojoven vzduchotechniky. V dalších letech jsme pokračovali projekty na opravu střešního pláště, obnovu výplní otvorů, rekonstrukci osvětlovacích kandelábrů u vstupu a modernizaci jeviště a tyto projekty byly postupně realizovány. Následně jsme zpracovali prováděcí dokumentaci pro odstranění vytipovaných závad historické divadelní budovy.
V roce 2008 vyhlásilo město Mladá Boleslav soutěž na návrh nové experimentální divadelní scény. Náš návrh uspěl a po řadě konzultací s divadelními odborníky vznikl projekt nové víceúčelové divadelní scény. Naším cílem bylo, aby novostavba nekonkurovala historické budově a aby měla vlastní tvář. Její vnější plášť měl charakter sendviče s vnitřní nosnou stěnou z pohledového betonu, doplněnou v místech prosklení ocelovou nosnou konstrukcí a vnějším zateplením barevnými vyztuženými deskami. Jejich barevnost byla odvozena od měděnkou pokrytého plechu střechy a dalších prvků historické budovy. Zahájení stavby se však soustavně oddalovalo. S ohledem na nutnost čerpání finančních prostředků z dotačních titulů byla v roce 2010 zahájena rekonstrukce historické divadelní budovy, která zahrnovala obnovu vnějšího pláště, modernizaci hygienických zařízení, zprovoznění dalších strojoven vzduchotechniky a úpravy v hledišti a v kuloárech. V první polovině roku 2011 jsme byli městem vyzváni k přepracování projektu. Nový program spočíval v přestavbě stávající malé divadelní scény v historické budově a v návrhu zavážení scénické architektury. K našemu zklamání se původní velkorysý záměr redukoval na vyřešení provozních závad. Nová projektová dokumentace byla schválena na počátku roku 2012 a stavební práce byly dokončeny v roce 2013.

Městské divadlo v Mladé Boleslavi, severní pohled, půdorys přízemí

Pro město Děčín jsme v roce 2008 a 2009 vypracovali projekt rekonstrukce zahrad děčínského zámku a návrh opravy kamenné vyhlídky do údolí Labe, tzv. Elbwarte. Město současně připravovalo řadu akcí směřovaných na získání dotací od Evropské unie. Jednou z nich byla i novostavba polyfunkčního objektu Atlantik, nazvaná podle plavecké restaurace z 60. let 20. století, která byla po dlouholetém chátraní určena k demolici. Na jejím místě navrhl arch. Pavel Horký z AA – Ateliéru Alfa (v úrovni studie a dokumentace pro územní řízení) komplex zahrnující mimo knihovnu i multifunkční a multimediální společenské centrum se zázemím pro turistickou plavbu po Labi. Náklady na tento záměr však výrazně překračovaly možnosti investora. Autor odmítl objem stavby redukovat a po řadě jednání jsme byli osloveni s požadavkem na vypracování nové studie. Prvním krokem bylo vyjasnění stavebního programu. V novém objektu měla být soustředěna městská knihovna, vzdělávací středisko a infocentrum. Řešení novostavby bylo pro nás mimořádně důležité, protože i díky pochopení investora jsme zde měli možnost představit svůj názor na současnou architekturu bez nějakých kompromisů. Chtěli jsme, aby budova byla výrazná, ale ne prvoplánově, a aby její náplň byla zřejmá na první pohled. Proto jsme na vnější plášť umístili barevné „hřbety knih“ se jmény významných českých spisovatelů. Vzhledem k tomu, že staveniště je součástí záplavového území Labe, postavili jsme stavbu na pilíře. Zástupci města nám svěřili také řešení interiérů a grafického systému. Stavba byla zahájena v první polovině roku 2010 a ukončena o prázdninách 2012.

Knihovna Atlantik, Děčín, půdorys 1. patra a příčný řez

Ve 30. letech 19. století byl na Slovanském ostrově (tehdy Barvířském) postaven hostinec, pojmenovaný podle matky císaře Františka Josefa I. Žofín. Ostrov byl zpřístupněn můstkem a brzy se stal centrem tehdejšího českého společenského a kulturního života. V letech 1885–1887 byla na místě původního hostince postavena novorenesanční budova s velkým sálem, a to podle návrhu architekta Jindřicha Fialky. Ve 30. letech 20. století byla k budově podle návrhu architekta Františka Šrámka přistavěna zahradní restaurace a zároveň byla provedena úprava ostrova včetně novostavby hudebního pavilonu. V poválečném období začal objekt chátrat, po dobu rekonstrukce Národního divadla sloužil jako zařízení staveniště.
Komplexní rekonstrukce Žofína byla z podnětu městské části Praha 1 zahájena začátkem 90. let 20. století. Cílem bylo vrátit objektu jeho starý lesk a přizpůsobit jej současným provozním potřebám. Značně poškozený vnější plášť jsme rekonstruovali podle historické dokumentace, v interiérech jsme obnovili původní dekorativní výmalbu a do oken doplnili repliky historických leptaných skel. Zázemí jsme umístili do podzemních prostor. Objekt byl vybaven moderní technologií. Na obnovu hlavní budovy navázala stavba nového hudebního pavilonu, obnova sadových úprav a rekonstrukce mostní lávky (autorů Jiřího Fischera a Václava Hofmana). Litinovou konstrukci pavilonu jsme zhotovili z kopií dekorů vypůjčených ze Sadové kolonády v Karlových Varech. Žofín byl nájemci slavnostně předán na podzim 1993. Kvalitu prací prověřila velká povodeň v roce 2002, po níž bylo sice nutné vyměnit technologii v suterénu a parkety v parteru, ale objekt zásadně poškozen nebyl.

Velký sál Žofína, Praha 1

Žofín, severní fasáda – pohled, hudební altán po rekonstrukci